Jestliže potřebujete zajistit pevný podklad pro zahradní nábytek, vybudovat parkovací stání nebo zpevnit příjezdovou cestu ke garáži nebo ke vstupním dveřím, jste na správné adrese.

Tvárnice určené k zatravnění se hodí v prvé řadě všude tam, kde je nutné zpevnit terén, ať se jedná o svah či vodní dílo. Možnosti využití jsou opravdu různorodé. Můžeme vytvořit zpevněná zelená parkovací stání pro osobní vozidla, odstavné plochy pro nákladní automobily, cesty a chodníčky pro chodce, stání pro zvířata, výběhy do jízdáren, ochránit svahy proti erozím či sesunutí půdy a mnohé další. Dlaždice mohou plnit také odvodňovací funkci. Stává se z nich tzv. drenáž, díky níž povrchová voda lépe vsakuje do země.

Plocha pro pokládku nemusí být ani spádována v jedné rovině. Speciální zámkový systém nedovolí, aby se jednotlivé díly od sebe oddělily, takže je možné přesně kopírovat jakýkoliv členitější terén, aniž bychom se museli obávat narušení jednolitosti celku. Výsledek nemusí mít pouze pravoúhlý tvar, dají se zakoupit i kruhové nebo obloukové rošty, jež se přizpůsobí vašim potřebám. Po designové stránce jim můžete dodat šmrnc vhodnou kombinací s dekorativním štěrkem.

Na trhu existuje několik různých druhů zatravňovacích dlažeb, z nichž každá má své silnější i slabší stránky podle toho, jakým vlastnostem produktu dáváte přednost. K základním materiálům patří plast a beton, méně pak umělý kámen.

Plastové zatravňovací dlaždice

Plastové tvárnice je možné použít jako dočasné řešení pro zpevnění povrchu, takže není nutné provádět jakýkoliv odborný zásah v předstihu. Pokládku je možné zrealizovat bez problému přímo na původní terén, což se může hodit, když potřebujeme například na trávníku rychle vytvořit chodník pro pěší, průjezd pro automobily nebo nové parkovací stání. Zatravňováky z plastu se nejčastěji vyrábějí z polyethylenových fólií, které se kombinují s klasickým recyklovaným plastovým odpadem.

Plast je samozřejmě mnohem lehčí než beton, díky menší hmotnosti se s ním mnohem snadněji manipuluje a navíc můžete počítat s nižšími náklady za dopravu. Umělá hmota je k trávě šetrnější, neodebírá ji potřebnou vlhkost, což znamená, že travní porost bude zelenější a bude vypadat zdravěji. Plastové zatravňovací dlažby jsou bohužel více klouzavé než ty betonové, zvlášť v deštivém počasí a o to více v kopcovitém terénu. Dají se však koupit rovněž varianty s protiskluzovou úpravou. Mimo to jsou nerozbitné, ekologicky nezávadné a odolné proti výkyvům teplot.

Plastové zatravňovací dlaždice se dají zakoupit ve dvou variantách - silnostěnné a tenkostěnné. První zmíněný druh má kvůli své tloušťce podobné vlastnosti jako betonová zatravňovací dlažba. Mají přibližně stejně vysokou nosnost, ale nevysušuje travní drny jako právě beton. Silnostěnné plastové tvárnice mají vysokou odolnost proti povětrnostním podmínkám, jako je vítr, déšť, mráz, sůl nebo UV záření. Tento typ má však i své negativní vlastnosti. Při porovnání cen s tenkostěnnou nebo betonovou variantou si budete muset sáhnout hlouběji do kapsy. Pro dlouhodobější použití je třeba zhutnit podloží a zpevnit výsledný tvar pomocí obrubníků, takže je při montáži třeba počítat s prací navíc.

Výsadou tenkostěnných plastových tvárnic je minimum použitého materiálu, což znamená maximum zatravněné plochy. Dlaždice mohou hezky splynout s okolním prostředím, takže nebudou na první pohled působit až tak rušivě. Další výhodou je rychlejší montáž. Jednotlivé díly je totiž možné pevně spojit k sobě spojovacími zámky, které zajistí, že celek bude držet pohromadě bez nutnosti dodatečné instalace obrubníků nebo kotvení tvárnic do svahu. Rozpojování zámků jde o poznání hůře než jejich spojování, takže demontáž nepatří mezi plusy této varianty. Bez nezpevněného podloží není vhodné používat tenkostěnné dlaždice jako provizorní řešení k chůzi nebo pojezdu automobilů.

Betonové zatravňovací dlaždice

Jedná se o klasický způsob zpevnění povrchu, který je cenově nejdostupnější. Mají vysokou nosnost, která unese i nákladní vozidlo. Zatravňováky z betonu mají bohužel hodně negativ. Oproti plastu disponují větší hmotností, takže se s nimi hůře manipuluje. Pokud beton zaujímá příliš velkou část pozemku, na první pohled to nevypadá moc dobře. Prostor je díky nim příliš mohutný a můžete si připadat jako na nějakém sídlišti.

Beton si moc nerozumí ani s rostlinami. Tento materiál do sebe vsakuje okolní vlhkost a trávníku tak odebírá jejich přirozenou vláhu. Nemůžete se tedy divit, že již tak malými otvory bude růst pouze slabý travní porost. Vydatnější zalévání by sice mohlo pomoci, ale bohužel voda není zadarmo. Trávník bude nejvíce trpět hlavně v teplých letních měsících, kdy neprší příliš často. Další nevýhodou betonových zatravňovacích tvárnic je malá odolnost proti venkovním vlivům. Déšť, mráz nebo UV záření se podepíše na jejich délce životnosti a ve výjimečných případech mohou dokonce i popraskat.

Pokládka zatravňovacích dlaždic

Tvárnice, u nichž počítáme se zatížením automobilem, musí mít kvalitní základ. Bez něho by totiž dlouho nevydržely. Kompletní pokládka sestává ze čtyř částí. Nejdůležitějším krokem je nosná vrstva, která vyžaduje vykopání zeminy přibližně do hloubky dvaceti centimetrů. Plocha se zasype štěrkem nebo štěrkodrtí s frakcí 5 až 30 milimetrů, na ni se klade tenká vyrovnávací vrstva o maximální tloušťce dvou centimetrů, která je tvořena jemnou drtí. Na vyrovnávací vrstvu se pokládají tvárnice, které mají dle zvolené nosnosti odpovídající výšku a tloušťku stěny rastru. Je vhodné vždy pečlivě zkontrolovat usazení každého dílce a jeho stabilitu, aby nedošlo ke zbytečným problémům do budoucna.

A nakonec přichází výplň. Travní osivo se doporučuje sadit do speciálního travního substrátu nebo zeminy s vysokým podílem humusu, tráva tak bude mít dostatek živin potřebných pro růst. Plnivo nesmí přesahovat přes okraje tvárnic, ideálně by mělo být jeden centimetr pod horní hranou. Zeleň postupem času proroste otvory, a když bude zatravnění dostatečně husté, dlažba nemusí jít ani vidět. Jakmile je pokládka hotová, už se nemusíte o nic dalšího starat. Tento typ dlažeb má velmi dlouhou životnost a je zcela bezúdržbový.

Cena řešení

Zásadní vliv na výslednou cenu zatravňovacích tvárnic má nosnost, která se pohybuje zhruba mezi 120 a 350 tunami na metr čtvereční. Čím větší tíhu mají tvárnice udržet, tím bude samozřejmě dražší. Nejodolnější druhy stojí více než 400 korun na metr čtvereční. Jedná se však o extrémní případy, kdy majitel vyžaduje, aby se po ploše mohla prohánět i těžká technika, jako jsou fekální vozy apod. Tvárnice si můžete položit sami, ale počítejte s časem potřebným pro přípravné práce, montáž dílců a instalaci obrubníků. Pokud vás tlačí čas, na vykopání základové vrstvy a kompletní servis si můžete za příplatek přizvat odborníky, kteří jsou mimo jiné vybaveni bagrem a potřebnými zkušenostmi.

Autor: Olga Kolková

Foto: Diton, CS Beton

Další články z rubriky
Dokonalá venkovní dlažba vám zpříjemní jaro na terase
Jaro je tu: jaké trendy přináší pro venkovní keramické dlažby?
Dřevěná podlaha v koupelně aneb není dřevo jako dřevo
Klinkerové materiály na obkladech fasád, v interiéru i jako dlažba na zahradě
Terracotta Altere – dlažba jako ze starých toskánských domů